- kázání v Hradci Králové 6.1.2008

Úvod – Jak jsem to zažil já?

Dobré dopoledne přátele, vítám vás všechny, přeju Vám všechno dobré do Nového roku a také, aby se Vám podařilo naplnit vaše novoroční předsevzetí. Dnes budeme mluvit o tom, že jako církev jsme rodina, nejsme jenom společenská událost, známí, ale rodina ve skutečném slova smyslu.

 

Před více než 10 lety jsem uvěřil v Boha a přišel do církve a zažil jsem církev, která fungovala jako rodina. Byl tam člověk, který se mi věnoval, ne jenom to, otevřel domov. Není možné spočítat kolik času mi věnoval. Mohl jsem vidět jak funguje domov, jak žije křesťan, měl jsem někoho, s kým můžu mluvit o svých problémech. Byl to někdo,  někdo kdo mě učil jak sloužit. Bylo to něco jiného než si popovídat hodinu za týden někde ve sboru.

 

 

Pak byla ještě jedna rodina, tam jsem byl ještě drzejší. Maminka dělala vynikající večeře, seděli jsme dlouho do noci a povídali si, byl jsem tam každý druhý den. Ale znovu, mohl jsem vidět, jak žijí, jaká je jejich rodina, jak vychovávali děti.

 

Když jsem byl ve škole v Praze byl tam jeden učitel, který měl děti stejně staré jako já. Pomáhal jsem mu s některými věcmi, jeho syn byl mým svědkem na svatbě a každou středu měl zvali na večeři k nim domů.

 

Zažil jsem také církev, která fungovala jinak, bylo to v Praze a za 3 roky jsem nebyl ani u jednoho člověka ze sboru. Potkali jsme se ve sboru, občas ještě někde, ale to bylo všechno.

 

Dnes o tom, co my? Jak funguje náš sbor? Když sem přijdete, jak si připadáte, jako když přijdu domů, nebo na událost, kam prostě přijdu, uvidím známé lidi a je to? To co si musíte zapamatovat – Církev je skutečně rodina.

 

Proč o tom potřebujeme mluvit?

Potřebujeme o těchto věcech přemýšlet, protože Ježíš jasně řekl:

 

Jan 13:35  Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým."

 

Podle toho jak spolu žijeme, lidé poznají, kdo jsme. Ne podle toho jakou máme budovu, co v ní máme, jestli máme nade dveřmi nápis, na zdi kříž, ale podle toho jak se k sobě chováme.

 

Všichni potřebujeme vztahy, introverti, extroverti, všichni, někdo míň někdo víc, ale všichni je potřebujeme.  Problém je, že máme málo času na všechno,  člověk přijde z práce, postará se o domácnost a teď představa, že bych si měl ještě s někým povídat? Na druhou stranu jsme ale takový. Potřebujeme mít přátele, krátkodobě to jde zvládnout, ale začne nám to časem chybět. Potřebujeme mít blízké přátelé, lidi se kterými můžu mluvit, lidi, kterým můžu věřit, lidi, kteří mi v případě potřebuji pomůžou, prostě lidi, kterým na nás záleží.

 

Naprosto stejné je to v církvi a i tady jsou různé skupiny lidi. Studenti, ti mají spoustu otázek, ptají se na to, jak mám žít? Co mám v životě dělat? Koho si mám vzít? Jak to bude vypadat? Kdo jim na ně odpoví? Když přijdu do církve, najdu tam takové vztahy, kde to budu moc vidět? Najdu lidi, kteří se o mě budou zajímat? Najdu přátele?

 

Svobodní lidé jsou jinde, ale potřebují mít přátele. Dobré přátele, lidé kterým můžou věřit a se kterými mohou mluvit a často taky potřebují prakticky pomoc.

 

Manželé na tom nejsou jinak, potřebují přátele, ne jenom jsme dva to stačí. Dva nestačí, možná na chvíli, ale také potřebují přátelé.

 

Bylo to pro nás osobně těžké, když jsme se sem přistěhovali a tady nebyli žádní lidé v našem věku, dokonce i kazatel a jeho manželka potřebují přátele. Všichni potřebujeme mít vztahy, potřebujeme občas povzbudit, potřebujeme pomoc.  Někteří jste možná nespokojení a ptáte se, co mohu čekat? Jak by to mělo vypadat? Je to správně, že se jenom v neděli sejdeme?

 

 

 

Bible

Teď k tomu, jak mluví Bible. Vychází z toho, jakou máme představu o tom, co to je být křesťan. Není to nástavba v životě, něco navíc, je to naprosto radikální změna života. Mění pohled na všechno, už ne já si dělám co chci, ale patřím Bohu a nic pro mě není nemožné

 

Ef 2,11 – 22

 

Všechno začíná u toho, kdo jsme i to jak se k sobě máme chovat. V 11. A 12.  – popisují naprosto úžasně kdo jsme jako lidé. Bez naděje a bez Boha ve světě. Mnoho lidí říká, nejsem tak špatný, záleží na to s kým se poměřujete. Nemáme o co se opřít ve vztahu k Bohu.

 

V 13. – Bohu na nás ale záleží, ví, že je to problém. A tak i my, bez šance, bez naděje, vzdálení, se můžeme setkat s Bohem, kvůli tomu, co Ježíš pro nás udělal na kříži. Ježíš si s námi vyměnil místo. Ježíš rozbil zeď, která nás oddělovala od Boha.

 

V 13. – 17 ne jenom ovlivňuje vztah k Bohu, ale také mezi lidmi. Boří nepřekonatelné rozdíly. Najednou už nejde o to kdo jaký je, jestli se mi líbí nebo ne. Bůh nás spojuje jako lidi, musíme přestat posuzovat lidi podle toho jak vypadají, jak se oblékají, kolik mají nebo nemají. Bůh boří zeď mezi lidmi. Nemůžeme si dovolit hodnotit lidi podle toho,  co mají na sobě a jestli se mi líbí nebo ne a jestli dělají to co chci já nebo ne.

 

Bůh řeší náš vztah s ním, ale také mezi námi. Pokračuje v. 19. – 21.  A teď klíčové slovo – Boží rodina – jeden z výrazů pro církev. V Bibli jsou různé obrazy,  tento vyjadřuje vztah jaký máme mezi sebou.V naprosto reálném smyslu jsme rodina, proto říkáme bratři a sestry. Naprosto smrtelně vážně, bráchové a ségry. Není to obraz, idea, myšlenka, je to realita. Tak jako věříte tomu, že jednou zemřu a setkám se s Bohem a můžu vědět, že mě přijme, tak stejně jsme bratři a sestry. Církev je skutečná rodina a takové by měly být i naše vztahy

 

Co to znamená žít jako rodina?

Jestli tedy je to skutečně tak, že jsme rodina, jak to ovlivňuje to jak se k sobě chováme? Vezměme si příklad z běžné rodiny. Úplně první věc, je že lidé se mají rádi a zajímají se o sebe. To že jsou spojeni znamená víc než jenom to, že jsme se narodily stejným rodičům, máme o sebe zájem, záleží nám jeden na druhém. A stejně i v církvi, lidé kteří sem chodí jsou skutečně rodinou, více než jenom lidé se kterými se potkáte. Jsou to skutečně bratři a sestry, lidé se kterými budete trávit věčnost

 

A jak to funguje doma. Přijdete s práce, manželka sedí smutně u stolu a vy přijdete a zeptáte se jak se máš? Ona odpoví, dobře, ale vy vidíte, že to není pravda a snažíte se zjistit o co jde. Máte o ni zájem. Není to tak, že přijdu domů, zeptám se jak se má, ona řekne dobře…i když je jasné že ne, a já se jdu dívat na televizi.

 

Stejně i ve sboru, máme zájem o ostatní, který jde za to, že se zeptám, jak se máš? Samozřejmě, že se všichni mají dobře. Ale i když vidíte, že něco není v pořádku, spokojíme se s tím. Nebo se budeme skutečně zajímat, jak se lidé mají, co dělají, je nějaký problém?

 

Děti přijdou ze školy a mají modřiny a najednou je problém, začnete se ptát co se stalo, s kým se porvali a chcete to řešit. Nezačnete na ně řvát, že jsou neschopní a proč mají modřiny a že nemůžou týden ven. A i v církvi když přijde člověk, který má problémy, který si prochází něčím těžkým, má modřiny, jak se k němu budeme chovat? Přijmeme ho? Jak se budeme chovat k člověku, kterému to v životě nevyšlo? Co když se rozvedl? Co když jeho děti odešly z církve?

 

Na druhou stranu když vidíte, že vaše děti dělají něco, co je špatně, je správné zakročit. A pokud vám o ně skutečně jde, tak nezáleží na věku. A nenecháte je, aby si zničily život. Stejně i v církvi, když vidíte někoho, kdo dělá špatné rozhodnutí, řeknete mu to, jestli vám na něm záleží.

 

 Musíme se zajímat o ostatní v naší rodině. S tím také souvisí to, jak přijdeme do sboru, na skupinku, na mladesh, na dorost. Dívám se kolem, kdo tam je, kdo tam není, kdo je sám, koho si nikdo nevšímá. Musíme se zajímat.

 

 

Druhá důležitá věc je, mít s lidmi vztahy. A zase vztahy jsou více než se pozdravit s lidmi ve sboru a to je všechno.  Platí to v rodině. Pokud chcete vychovávat třeba děti, musíte s nimi mít dobrý vztah, musí vědět, že je máte rádi. Protože pokud jim potom bude 13 a víc, nebudou vás poslouchat. Stejně to platí v církvi. Musíme mít vztahy, abychom si mohli pomoc. Jestli nám záleží na ostatních, musíme je znát.

 

Je to úloha nás všech. Máme sice dva kazatele, ale my nikdy nezvládneme znát osobně 150 lidí. Znamená to, že my všichni považujeme vztahy s ostatními lidmi za důležité. Že se navštěvujeme, zveme na návštěvy ostatní, mluvíme spolu, trávíme spolu čas. Když jedu na dovolenou, můžeme s sebou vzít třeba nějaké svoje přátele. Jedete na hory, nemusíte jet sami. Považujeme lidi ve sboru za své přátelé, nebo jsou to lidé se kterýma se jednou za týden vidíme a pozdravíme?

 

Vztahy jsou potom základem důvěry. Potřebujeme si navzájem věřit, abychom mohli mít skutečné vztahy. Funguje to tak doma. Někteří jste to možná zažili osobně, když si v rodině lidé nevěří. Rodiče nevěří dětem manželka a manžel si navzájem nevěří, podezřívají se, nedovedou být k sobě otevření, bojí se zranění. A stejně v církvi, věříme si navzájem? Jsme schopni s lidmi ve sboru řešit svoje osobní problémy? Věří lidé nám?

 

Poslední věc dneska. Když doma má někdo problémy, jistě mu pomůžete. Brácha se rozvede, nemá kde bydlet, vezmete ho k sobě. Sestra se stěhuje, půjdu pomoc, děti potřebují vymalovat byt, pomůžu, maminka je stará a je sama doma, budu za ní chodit na návštěvu. Je to jasné, když někdo z rodiny potřebuje pomoc, pomůžu.

 

Jestli jsme v církvi rodina musí fungovat tohle i v církvi. Ale je k tomu potřeba, mít zájem o ostatní, mít vztahy s lidmi a mít důvěru. Protože pokud to tak není, nemám ani tušení, že někdo něco potřebuje a na druhou stranu, nikdy neřeknu, že bych potřeboval pomoc.

 

Když někdo ze sboru potřebuje pomoc se stěhováním, potřebuje pohlídat děti, aby si mohl zajít na nákup, někdo potřebuje vymalovat, zápasí s penězi, bydlí v bytě a má tam jednu židli a starou matraci na zemi a mě se doma válí starý stůl a postel. Nebo drsněji, co když někdo z nás nemá kde bydlet?

 

Církev je skutečná rodina a musíme se tak k sobě také chovat. Jako rodina si musíme pomáhat, ale musíme se nejdřív znát, mít vztahy ve kterých si věříme a musíme být ochotní si pomoci. Není to jenom idea, je to skutečnost a musí to být skutečnost mezi námi

 

Jak by mohla naše rodina vypadat?

Zkuste si se mnou představit, jak by to mohlo vypadat, kdybychom takhle žili. Sbor, ve kterém budu mít pocit, že je to skutečně rodina. Budu se tam těšit, protože tam budu mít přátele, lidi, kteří jsou vám blízcí, na které se těšíte, se kterými chcete trávit svůj čas. Budu vědět, že když budu problém, že se mám na koho obrátit, ale na druhou stranu se budu dívat kolem sebe, jestli někdo pomoc nepotřebuje. Zkusme udělat společně jednu věc. Zkusme všichni v následujících 14 dnes navštívit každý někoho ze sboru.