- Mladesh 6.10.2007

Úvod

Jsem moc rád, že jste dneska všichni dorazili. Doufám, že vás škola nesemlela na tolik, abyste se zhroutili a přestali vnímat. Dneska totiž budeme mluvit o něčem naprosto podstatném. Celý měsíc budeme mluvit o tom, že někam jdeme. Budeme mluvit o tom, že náš život má nějaký smysl a pokud ho nebudeme schopní najít, nebo za ním jít tak nikdy nebudeme spokojení a je jedno co všechno ostatní budete nebo nebudete mít.

 

Celé záři jsem si vzal dovolenou a bylo to něco naprosto nepředstavitelného. Už na relaxu jsem byl skoro nepoužitelný, ale zase to nebylo nejhorší. Někteří jiní to odnesli mnohem hůř. Ale když skončil relax, přijeli jsme domů, dodělal jsem ještě nějaké účetní věci v pátek večer, tak to začalo. Prvních několik dní jsem skoro jenom spal a nebo seděl u počítače a poslouchal na internetu nějaké kázání. Ničeho jiného jsem nebyl schopen, vypnul jsem telefon, takže pokud jste někdo volal….sorry. Asi po týdnu už jsem byl schopen trochu přemýšlet. Tak jsem začal přemýšlet o sobě, o svém životě, o tom co dělám, jak to dělám, co chci dělat…atd. Zjistil jsem, že aspoň jednou za rok to potřebuji. Strávil jsem tím průběžně asi 2 týdny a zjistil jsem, že to je málo, že nestačí jenom jednou za rok, aspoň ne mě a že se těmto věcem budu muset věnovat aspoň každého půl roku.

 

Moje otázka na úvod zní, kdy jste přemýšleli naposledy takto o svém životě? Co byste chtěli? Co vlastně děláte? Jak trávíte svůj čas? O tom budeme mluvit v říjnu. Dnes o naší mládeži, za čtrnáct dní sami o sobě a poslední sobotu trochu o tom, kam až můžeme dojít.

 

1) Pro koho žijeme

Proč je důležité o tom mluvit? Možná to znáte ze svého vlastního života, možná znáte lidi, někoho blízkého, kdo vůbec nemá tušení kam by měl v životě směřovat. Nemluvím teď jenom o tom jestli budete dělat do smrti pokladní v tescu, nebo se kousat nudou někde v kanceláři, nebo vnucovat lidem něco co nechtějí a nepotřebují. Mluvím o tom, že člověk nemá v životě vyšší smysl, nemá důvod se ráno probouzet a něco ze sebou dělat. Život je sledem událostí, které nic moc nespojuje.

 

Jsem na sto procent přesvědčený, že jediný možný smysl, který člověk může najít je život s Bohem. Kdy si člověk přizná, že na to sám nestačí a že je tady někdo větší než on. A zase nejde jenom o to mít nějaké křesťanské řeči. Ale pokud Ježíš není a nebude tím nejdůležitějším ve vašem životě, jsou to jenom kecy. Pak je člověk pokrytec, na něco si hraje před ostatníma, před rodičema, protože se to od něho čeká, něco dělá z povinnosti, z nudy (a to přitom je mnoho lepších způsobů jak nudu zahnat, než sedět v kostele). Člověk, který říká, že věří v Boha, ale Bůh není smyslem jeho života si kazí život. Je to život ze kterého nic nemá. Nemá to co mu nabízí Bůh, ale zároveň si zakazuje to co mají ostatní. Křesťanský život na 30%, 60%, 90% je nejhorší možná varianta co vás může potkat. Nemáte pak naprosto nic.

 

Navíc, pokud Bůh nebude naprosto určovat směr vašeho života nebudete nikdy schopni nic změnit, nebo jenom velice těžko.

 

Jan 1:9  Bylo tu pravé světlo, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo do světa. 10  Na světě byl, svět skrze něj povstal, ale svět ho nepoznal. 11  Přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali. 12  Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi. 13  Ti se nenarodili, jen jako se rodí lidé, jako děti pozemských otců, nýbrž se narodili z Boha. 14  A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi.

 

Slovo se stalo tělem, myšlenka se musí stát něčím konkrétním.

 

Jan 3:16  Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.

 

Život s Bohem není nic abstraktního. Bůh pro nás udělal velice konkrétní věc. Neseděl někde v nebi a nerozplýval se tam nad tím jak moc nás má rád. Takový ten blažený pohled zamilované Mařeny ze starých českých filmů. Stejně musí vypadat náš život.

 

Každý z nás je někde jinde. Někdo jako člověk, který má v životě s Bohem už celkem jasno, někdo zase vůbec ne, někdo by možná chtěl, ale neví jak na to. Někdo si s sebou nesete těžké věci, problémy, věci, kterých byste se chtěli zbavit, ale nějak to nejde. Pokud chceme přemýšlet o smyslu života je potřeba říct jednu věc. Bez Ježíše to nejde a cokoliv by bylo za problém musíte se toho zbavit, jinak pořád budete na půl cesty.

 

Pojďme teď chvíli sedět v tichu, přemýšlet, modlit se každý sám, pojměte to každý jak chcete. Pojďme přemýšlet nad svými životy, nad tím co je třeba změnit. Řekněte Bohu, že chcete začít znovu, že potřebujete pomoc a odpuštění. Ale nenechte to jenom u toho. Slovo se musí stát tělem. Pokud potřebujete s někým mluvit, běžte a mluvte, pokud potřebujete pomoc, přijďte za mnou. Často nestačí se jenom modlit, je potřeba hledat pomoc u ostatních.

 

2) Kam bychom mohli dojít?

Dlouho jsem hledal obraz toho, kam bych chtěl abychom došli jako mladesh. Napadaly mě šílenosti ze sci-fi křesťanských filmů dálného západu. Až než jsem byl na svatbě Helči a Tomáše. To co mě naprosto překvapilo a zarazilo bylo, kolik tam přišlo mladých lidí. Seděli všude kolem mě. Bylo to úžasné, vidět tolik mladých lidí v církvi. Nevím kolik jich tam tehdy bylo, ale bylo to hodně. V té chvíli jsem jasně viděl co chci. Ne jenom pro sebe, ale pro církev a pro mladesh. Chtěl bych vidět církev, která je skutečná, kam lidé chodí protože vidí něco jiného. V církvi jsou lidé, kteří skutečně žijí, nepředstírají, na nic si nehrají. Církev, která přestane žít ve svém komplexu méněcennosti, který jsme si vytvořili. Církev která ví, že jenom my máme odpověď klíčové otázky lidského života a že je každý potřebuje slyšet. Takovou církev kam vy se nebudete moc dočkat až pozvete své přátele.

 

Musíme si uvědomit, že Bůh je jediná možnost jak žít skutečný život, pro každého z nás a pro lidi tam venku. My toho můžeme být součástí. Je potřeba, abychom přestali žít sami pro sebe a začali žít pro Boha a pro ostatní lidi. Smyslem našeho života musí být víc než přežít školu, abych už seděl doma u počítače a smysluplně trávil čas střílením fiktivních lidí do hlavy, nebo sledoval zbytek dne pohyblivé obrázky a předstíral při tom učení, seděl u počítače a „budoval vztahy“ s lidmi které už jsem měsíce neviděl na živo, naplnit svůj život po okraj aktivitou, a nikdy si nenajít čas na Boha a na lidi.

 

"`Miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, celou svou duší, celou svou silou a celou svou myslí´ a `miluj svého bližního jako sám sebe´."

 

Matouš 28:19  Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého 20  a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku."

 

Představte si, že bychom všichni žili podle toho co jsem teď četl. Zahoďte celou Bibli a nechte tyhle 3 verše. Představte si jak úplně jinak by všechno mohlo být. Zároveň tyhle 3 verše vyjadřují smysl a cíl našeho života. Nic jiného nemůžete mít, nikde jinde nenajdete co hledáte.

 

Dlouho jsem přemýšlel o tom co teď řeknu, ale jsem přesvědčený o tom, že to tak je. Jestli je pravda to o čem jsme až do teď mluvili, že Ježíš je jedinou možnosti jak mít skutečný život, pak církev je tou nejdůležitější věcí na týhle zemi. Cokoliv považujete za důležitější, tak není.

 

3) Jak se tam dostaneme?

To jakým způsobem budeme usilovat o to se tam dostat je to naše staré známé o čem jsme už několikrát mluvili. Společenství, evangelizace, služba, uctívání a vyučování. Je to jenom rozvedení toho o čem jsme před chvílí mluvili.

 

Nestačí říct jenom společenství atd… je potřeba nějak definovat.

 

Skutečné společenství jsou lidé, kteří žijí svoje životy společně. Nejsou to lidé, kteří se občas sejdou. Ale lidé, kteří se znají, kterým na sobě záleží. Skupinky jsou místem, kde jsme skutečně mluvit o svém životě, o svých problémech, snažit se najít řešení. Skupinky a mládež bude víc než jenom něco co se občas odehraje, ale budeme chtít být spolu. Ne že mládež skončí, skupinka skončí a všichni se rozprchnou co nejdřív to půjde, ale tehdy to teprve začne. Konečně budete moc být spolu aniž by nám do toho někdo kecal. Když někdo přijde mezi nás poprvé, budeme se o něj zajímat, ne protože musíme, ale protože to normálně děláme. Nestane se, že by někdo přišel, nikdo si ho nevšiml, nikdo s ním nemluvil.

 

Moje otázky jsou. Kolik jste strávili za poslední měsíc s živými lidmi? Myslím víc než sedět ve škole, ale když jste mohli být spolu a skutečně mluvit nebo něco zažít.

 

Druhá oblast je evangelizace. Je to sice jedna z 5 oblastí, ale je určitým způsobem výjimečná. Je to něco co je naši úkolem, úkolem každého z nás. Jak to budeme dělat? Hlavně tak, že budete mít skutečné přátele, kterým budete moci říct o Bohu. Takové přátele pak budete zvát do mladeshe, do sboru, na akce. Ale musí to být nejdřív vaši přátele.

 

Zase je tu několik otázek. Kdy jste naposledy byli schopní říct o tom, čemu věříte, nebo o tom co se stalo ve vašem životě? Kolik lidem za svůj život jste to byli schopní říct? Vědí vaši spolužáci, přátele o tom, že jste křesťané? A není to trochu škoda?

 

Služba je třetí oblastí. Jako křesťané jsme služebníci. Nějakým způsobem se do našich sborů vetřela myšlenka, že služba je něco co se odehrává v církvi. To co se děje venku už služba není, často je to něco co se musí přežít. Když se vrátíte k těm dvěma základním vyjádřením toho, co máme jako křesťané dělat, je jasné, že služba musí být celý život. Důležité je pochopit, že to co často děláme v církvi není služba, ale údržba. Udržujeme budovu, něco vyrábíme, něco někde posuneme. Služba se vždycky týká lidí. Služba je něco co děláte pro lidi a s lidmi. Proto můžeme a musíme sloužit mimo tuhle budovu.

 

Otázky, které pro vás mám na zamyšlení jsou. Jak vypadá vaše služba? Máte vůbec nějakou?

 

Čtvrtá oblast je uctívání. V žádném případě tím nemyslím jenom to, že někde zpíváme. Uctívání je životní styl. Je to tehdy, když naše životy odpovídají Bibli.

 

A zase jsou nějaké věci ve vašem životě, kde si chcete dělat co chcete? Jsou některé problémy, které se ve vašem životě pořád vracejí? Co s tím hodláte dělat?

 

Poslední oblastí je vyučování. Je potřeba znát Bibli, přemýšlet o životě. Ale také podle ní žít. Slovo se musí stát tělem. Proto jsem přemýšlel o tom jak změnit letos způsob vyučování, aby to o čem mluvíme mohlo skutečně měnit životy. Letos budeme každý měsíc mluvit o něčem z různých úhlů pohledu. A s tím také souvisí to, že abyste byli schopní se tím zabývat více než jenom dvacet minut tady v sobotu, připravil jsem také materiál pro skupinky, kde se k tomu vrátíte.

 

Závěr

Všichni potřebujeme v životě vědět kam jdeme. Potřebujeme mít nějaký sen, cíl, něco co bychom chtěli. Já bych chtěl, aby mladesh a sbor byli místem, kam budou lidé chtít přijít. Když přijdou najdou tam lidi, kteří o ně mají zájem, kterým na nich záleží. Najdou tam možnost změnit svůj život a jít za Bohem. A pak vypadnou a budou sloužit lidem kolem sebe. Pro mnoho lidí je to naprosto bláznivá představa, církev tak často nefunguje, lidé se sejdou, protože je jim dobře, protože se chtějí vidět, modlit se, poslechnout si kázání a musí na sebe být hodní. Tím to končí. Tím to ale nesmí skončit, přeji si, aby se naše životy mohly měnit a ne jenom naše, ale také životy našich přátel.

Materiál pro skupinky

 

Tématem tohoto týdne je Kam jdeme? Je to zamyšlení o tom, jaký je smysl toho, že existuje církev (mladesh) a jak se k tomuto smyslu a cíli chceme přibližovat. Tento smysl samozřejmě musí vycházet z Bible. Proto tady pro váš rozhovor je několik kousků Bible o kterých můžete přemýšlet.

 

Zkuste být velice konkrétní a osobní. Nemusíte opakovat to bylo řečeno v sobotu. Smyslem rozhovoru na skupince je být osobní a konkrétní s tím, že si odnesete konkrétní věci, které v životě můžete udělat a také promluvíte o tom s čím máte problém. Nemusíte projít všechny verše, ale smyslem je si odnést něco konkrétního.

 

Matouš 5:13  "Vy jste sůl země. Jestliže sůl ztratí chuť, čím bude osolena? Nehodí se již k ničemu, než aby byla vyhozena ven a lidé po ní šlapali. 14  Vy jste světlo světa. Nemůže být ukryto město ležící na hoře. 15  A když rozsvítí lampu, nekladou ji pod nádobu, ale na stojan; a svítí všem, kteří jsou v domě. 16  Tak ať září vaše světlo před lidmi, aby uviděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci, který je v nebesích."

 

Matouš 22:36  "Učiteli, které přikázání je v Zákoně největší?" 37  On mu řekl: "`Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.´ 38  To je největší a první přikázání. 39  Druhé je mu podobné: `Miluj svého bližního jako sám sebe.´ 40  Na těchto dvou přikázáních spočívá celý Zákon a Proroci."

 

Matouš 28:18  Ježíš přistoupil a promluvil k nim: "Byla mi dána veškerá pravomoc na nebi i na zemi. 19  Jděte tedy a učiňte mými učedníky všechny národy, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha Svatého 20  a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonání tohoto věku. Amen."

 

Marek 10:43  Avšak ne tak je tomu mezi vámi, ale kdo by se chtěl mezi vámi stát velkým, bude vaším služebníkem; 44  a kdo by chtěl být mezi vámi první, bude otrokem všech. 45  Vždyť i Syn člověka nepřišel, aby si nechal posloužit, ale aby posloužil a dal svou duši jako výkupné za mnohé."

 

Jan 13:34  Nové přikázání vám dávám, abyste se navzájem milovali; jako já jsem miloval vás, i vy se navzájem milujte. 35  Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým."

 

Jan 20:21  Ježíš jim řekl opět: "Pokoj vám. Jako mne poslal Otec, i já posílám vás."

 

Římanům 12:1  Vybízím vás tedy, bratři, skrze milosrdenství Boží, abyste vydali svá těla v oběť živou, svatou a příjemnou Bohu; to je vaše rozumná služba Bohu. 2  A nepřipodobňujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli zkoumat, co je Boží vůle, co je dobré, přijatelné a dokonalé. 3  Skrze milost, která mi byla dána, pravím každému, kdo je mezi vámi: Nesmýšlejte výš, než je třeba smýšlet, ale smýšlejte tak, abyste jednali rozumně, podle toho, jakou míru víry udělil každému Bůh. 4  Jako máme v jednom těle mnoho údů a všechny ty údy nemají stejný úkol, 5  tak i my, i když je nás mnoho, jsme jedno tělo v Kristu, ale jednotlivě jsme údy jeden druhého. 6  Máme rozdílné dary podle milosti, která nám byla dána: Má-li někdo proroctví, ať ho užívá v souhlase s vírou. 7  Má-li službu, ať slouží. Je-li učitel, ať učí. 8  Má-li dar povzbuzování, ať povzbuzuje. Kdo rozdává, ať rozdává upřímně. Kdo stojí v čele, ať je horlivý. Kdo prokazuje milosrdenství, ať to činí radostně.

 

Koloským 3:15  Pokoj Kristův ať rozhoduje ve vašich srdcích; k němu jste byli také povoláni v jednom těle. A buďte vděčni. 16  Slovo Kristovo ať ve vás bohatě přebývá. Ve vší moudrosti se navzájem vyučujte a napomínejte a s vděčností zpívejte Bohu ve svých srdcích chvalozpěvy, chvály a duchovní písně.

 

1 Tesalonickým 5:11  Proto se navzájem povzbuzujte a budujte jeden druhého, jak to již činíte.

 

Židům 10:23  Neochvějně držme své vyznání naděje, neboť ten, který dal slib, je věrný; 24  a buďme pozorní jedni k druhým, abychom se rozněcovali v lásce a dobrých skutcích. 25  Nezanedbávejme naše společné shromažďování, jak mají někteří ve zvyku, nýbrž povzbuzujme se, a to tím více, čím více vidíte, že se ten den přibližuje.

 

Mluvili jsme o 5 oblastech, které musí být součástí života církve /mladeshe/.

 

o       Společenství

o       Evangelizace

o       Služba

o       Uctívání

o       Vyučování

 

Otázky k diskusi:

 

1.      Když přemýšlíš o církvi, napadá tě ještě něco co by církev měla dělat a nedalo by se to zařadit ani do jedné z oblastí? Tedy jestli existuje nějaká šestá…sedmá....dvacátá oblast?

2.      Jaké jsou konkrétní kroky, které by si ty měl mohl udělat, abychom byli skutečným společenstvím, tedy abychom byli přátelé, kteří skutečně chtějí být spolu a žijí spolu svoje životy?

3.      Máš ve sboru nebo v mladeshi člověka skutečně blízkého?

4.      Jak by měla vypadat mladesh, sbor, jaké akce bychom měli dělat, aby jediné na co budeš myslet bude, koho ještě ze svých přátel tam můžu přívést?

5.      Co myslíš, že můžeme ještě udělat, abychom mohli zasáhnout více nevěřících lidí?

6.      Kde vidíš svoje místo ve službě?

7.      Jak může mladesh a sbor pomoci rozvíjet tvůj duchovní život? Co ti přináší z našich setkání největší užitek? Jak by ti měla mladesh pomáhat v tom, aby se tvůj život skutečně podobal Bibli?

8.      Které vyučování, kázání, program si nejvíce pamatuješ a proč?

9.      Se kterou z těchto 5 oblastí máš osobně největší problém?

10.  Navrhni konkrétní věc za kterou chceš, abyste se společně modlili.