úvod

Ahoj všichni. Jsem rád, že jste dorazili. Dneska budeme pokračovat v tom o čem jsme tady mluvili před 14 dny a doufám, že také jste o tom mluvili přes týden na skupinkách. Budeme mluvit o tom Kam jdeme? Dneska o tom kam v životě jdu já. Když budeme mluvit o víře v Boha, o naší víře, jistě se vám vybaví spousta různých věcí.

Mě se vždycky vybaví jako první věc smysl života. Vzpomínám si, že než jsem uvěřil, tak žádný smysl moc nebyl, vůbec jsem nevěděl co bych asi tak mohl v životě chtít. Bylo mi 15, takže je naprosto nepravděpodobné, že bych něco takového mohl mít už v životě ujasněné. Pár věci bylo jasných. Určitě bez peněz se nedá žít a je lépe jich mít hodně než málo. Taky je potřeba najít nějakou vhodnou roštěnku, bez toho se taky nedá žít.

Pak jsem jel na camp a uvěřil. Nic moc se nezměnilo, pořád jsem nevěděl co chci v životě dělat, ale život najednou začal dávat smysl. Všechno do sebe najednou zapadalo. Nemusel jsem přemýšlet o tom proč žiju, věděl jsem to. A vidíte jak jsem dopadl, ani bohatý a většinou nespokojený. A tak o tom bych chtěl mluvit dneska.

1. Může být smysl bez Boha?

Úplně nejdřív bych se chtěl zamyslet nad tím, jestli je možné najít smysl života, když člověk nevěří v Boha. Pro některé z vás je to jednoduché, v takovém tom křesťanském nadšení jednoznačně odpovíte….ne. Problém je, když se podíváte na životy svých přátel, svých známých, lidí které znáte. Nevím jak vy, já znám spoustu lidí, kteří jsou ve svém životě hodně spokojení, mají hezké rodiny, říkají, že se mají dobře, nic moc nepotřebují. Určitě máte „normální“ spolužáky…lidi, kteří nefetují, nepijí, jsou normální, chtějí v životě něco dosáhnout. A nakonec vy jste na tom v životě mnohem hůř, protože přemýšlíte o různých nesmyslech jako co je dobře a co špatně. Děláte si život těžší, máte určité zásady, chcete být poctiví, chcete žít život, který se bude líbit Bohu a to znamená nedělat některé věci. Lidé bez Boha nejsou jenom looseři, často vy vypadáte jako největší looser v okolí.

Problém je, že dneska lidé vyměnili smysl života za spokojenost v životě. Být v životě spokojený je možné a není to ani tak složité. Stačí si stanovit rozumný cíl a ten naplnit. Říct si co chci, abych byl spokojený a je to možné. Je k tomu potřeba trochu štěstí a je možné to získat, peníze, sláva, úspěch, přátele…atd.

Smysl v životě, ale je něco jiného než spokojenost. Smysl znamená, že život má nějakou širší souvislost, že někam zapadám, že patřím do něčeho většího. Něco co tě přinutí vyhrabat se ráno z postele, nanést vrstvu make upu, sedět ve škole 8 hodin a poslouchat nudnou učitelku, která zřejmě už dávno smysl života ztratila, proto je tak nudná. Potom přijít domů a těm nudným věcem se věnovat ještě ve volném čase, aby ze mě něco bylo. Pokud pracujete, proč ráno vstát a jít někam, kde na vás někdo řve, je nepříjemný, pořád po vás něco chce a je za to tak málo peněz….atd. Něco co tě přesahuje a ty víš, že jsi toho součástí.

Když jsem navštěvoval ETS tak jsem pochopil, jak je to důležité mít něco před sebou, být součástí něčeho většího, abych to vůbec přežil. Od začátku jsem věděl, že vím co chci dělat až skončím, že chci být kazatel. A tenhle smysl mi pomohl tím projít. Je těžké dělat 6 hodin úkol do Hebrejštiny a přitom pozorovat spolužáky, kteří to za 20 minut opíšou z moudré knihy a překlad vytvoří tak, že ho přeloží z angličtiny. Proč si to nezjednodušit? Proč to nedělat stejně jako ostatní? Když máte v životě víc otázek než odpovědí. Stojí to vůbec za to hledat odpovědi? Ale kam bych došel bez odpovědí? Když jsem viděl svůj život a přemýšlel o tom jestli něco změnit nebo ne. Být součástí něčeho většího je možnost jak těmito věcmi projít. A je pravda, že někteří spolužáci nikdy nakonec nedošli.

Nechci nikoho urazit, ale věřím tomu, že bez Boha není možné najít smysl života, můžete být spokojení, můžete být nachvíli v pohodě, ale stejně to jednou skončí. Jestli jsme totiž jenom náhoda, důsledek toho, že dva šutry do sebe narazily správným způsobem, že matka příroda tak dlouho zvyšovala teplotu, že z neživého vzniklo živé, že opice už nebavilo se houpat na stromech, tak začaly chodit. Tak nevidím možnost jak v tom všem najít smysl. Jsem prostě produktem náhody a cokoliv udělám je jenom výstřel do tmy.

Na druhou stranu Bible mluví docela jasně.

Kazatel 3:11  On všechno učinil krásně a v pravý čas, lidem dal do srdce i touhu po věčnosti, jenže člověk nevystihne začátek ani konec díla, jež Bůh koná.

Můžete žít spokojeně, ale v našem životě je víc, je tam touha po věčnosti, po smyslu, po něčem větším, někam patřit, touha dělat věci, které nejsou na nic.

2. hledání místa v životě, bez hledání smyslu

Dnes přestalo být hledání smyslu života, hledat to větší do čeho zapadnu a stalo se hledáním místa v životě. Na jakou školu chodit, s kým chodit, co budu dělat za práci. Tím dnes nahrazujeme smysl života. Život má smysl jestli jsem vybral správnou školu, tu správnou, toho správného, správnou práci. A život ztrácí smysl, pokud tohle všechno, nebo něco z toho není pravda.

Tohle je jistě možnost pro lidi, kteří v Boha nevěří. Není totiž moc jiných možností. Problém je, že cokoliv zvolíte, rodinu, zdraví, přátele, peníze, úspěch, slávu…můžete žít nějakou dobru spokojený život. Je potřeba se ale zaměstnat a nepřemýšlet o tom, protože z toho dostanete přinejmenším depresi. Protože pokud se chcete poctivě nad tím zamyslet, uvědomíte si, že to jednou skončí.

Ale je to také problém pro nás, kteří v Boha věříme. Koupili jsme tohle myšlení. Jak často utíkám a hledám smysl v těch věcech kolem sebe. Jak moc jsou pro nás důležité věci, které nás obklopují.

Přemýšlíme o tom kterou si vezmu, kterého si vezmu a ne o tom, jak by mělo vypadat manželství, přemýšlíme o tom, jak by on, nebo ona měla vypadat místo toho, jak se k sobě chovat. Nebo jak mám vypadat já, abych byl vůbec schopen takový vztah začít. Mnohem častěji přemýšlíme o tom, jakou školu si vybrat než o tom, jak se tam chovat, jak studoval. Přemýšlíme o tom, jakou práci dělat, ale ne jak pracovat.

3. Proč se ptát jak?

Efezským 1:7  V něm jsme vykoupeni jeho obětí a naše hříchy jsou nám odpuštěny pro přebohatou milost, 8  kterou nás zahrnul ve vší moudrosti a prozíravosti, 9  když nám dal poznat tajemství svého záměru, svého milostivého rozhodnutí, jímž si předsevzal, 10  že podle svého plánu, až se naplní čas, přivede všechno na nebi i na zemi k jednotě v Kristu. 11  On je ten, v němž se nám od Boha, jenž všechno působí rozhodnutím své vůle, dostalo podílu na předem daném poslání, 12  abychom my, kteří jsme na Krista upnuli svou naději, stali se chválou jeho slávy.

Zabralo mi to několik let, než jsem pochopil tyhle verše, člověk je přeletí a myslí si, že jim rozumí, ale nebylo to tak. Dneska když je čtu tak si říkám: „ty jo…to je mazec.“ Ale není to tak složité. Četli jsme u Kazatele, že je jediný možný smysl jak najít v životě smysl. A Bůh to udělal. Verš 7. Bůh odpustil. Bůh smazal veškeré zlo našeho života, aby bylo možné tento smysl najít. Bůh je dokonalý, my jsme nedokonalý, Bůh nikdy neudělal nic špatného u nás je to na denním pořádku. Bůh nikdy nelhal, nekradl, nepomlouval, nenenáviděl…ale my to děláme. A to nejde dohromady. Ale Bůh sám se rozhodl, že tohle zruší a to tím, že zaplatil životem vlastního syna. A my jsme se tak stali součástí tohoto poslání – v.11 a 12. Máme se stát chválou jeho slávy - je to v tom, abychom žili pro Boha, abychom ho ukazovali svým životem v co nejlepším světle.

Proto se musím ptát raději jak, než kde, koho, co. Chci žít takový život, jaký by žil On na mém místě a tak se ptám jak má ten můj život vypadat. Jak má vypadat člověk se kterým chci chodit a strávit zbytek života, jak mám vypadat já, abych mu ten zbytek života nezkazil, jak má vypadat můj život ve škole, v práci, jak využít volný čas, jak se chovat k ostatním lidem….

Smysl v životě můžu najít jenom v tom co je věčné. Ostatní je nesmysl. Šalamoun byl možná nejbohatší člověk, nejvíc ženských, nechytřejší, nic mu nechybělo a přesto když začal psát knihu Kazatel, napsal a znovu opakoval, všechno je to na nic, všechno to jednou pomine, zmizí, nic z toho nezbude.

Mluvíme o 5 věcech, které mají věčnou hodnotu. Žít s ostatními lidmi, kteří Boha znají. To jsou lidí, se kterými budeme věčně a musíme se ptát jak s nimi žít, většinou si nemůžete moc vybrat.

Žít s lidmi, kteří Boha neznají proto, aby ho mohli poznat, protože jinak je čeká život beze smyslu a věčnost bez Boha, v místě kterému říkáme peklo.

Žít svůj život pro druhé a ne jenom pro sebe, pomáhat, zajímat se o ostatní. Teď se mě ve středu ptal Olda Rec, jestli bychom jako mladesh nepomohli se jeho skupinkou a to tak, že bychom hlídali děti těm, kteří tam chtějí chodit, jak skvělá příležitost.

Žít svůj život tak, aby se Bohu líbil, jako poděkování za to všechno co jsme od něj dostali.

A v tom životě se snažit Boha co nejvíc poznat.

Závěr

Tak a to je všechno. Chtěl bych vás vyzvat, abyste nevyměňovali smysl života za nic jiného, za žádné konkrétní věci. Abyste hledali na prvním místě vždycky Boha, to co On chce, jak on to chce. Ne co chci já a jak to chci já.