úvod

Ahoj všichni, dneska je poslední mladesh o tom Kam jdeme. Na prvním setkání jsme mluvili o tom Kam jdeme jako mladesh. Minule jsme mluvili o tom kam jde každý z nás, kam jdu já a vy. A dneska se budeme dívat kousek dopředu. Všichni to potřebujeme. Nevím jak daleko dopředu jste schopní se dívat. Většina lidí se dopředu vůbec nedívá. Je důležité si stanovit cíl, vědět, kam chci v životě dojít. Ale musíme také udělat konkrétní kroky. Musíme vidět život jako cestu. Většinou tomu nějak rozumíme v běžném životě. Když člověk něco chce, musí něco udělat. Chcete jídlo, musíte zajít na nákup, chcete peníze musíte zajít na brigádu.

Problém je, že někdy nám tohle uniká, když přemýšlíme na delší dobu dopředu. Je pro nás hrozně těžké přemýšlet dopředu. Typické je potom, že lidé přijdou s různými zlepšováky. Pokud chcete, abyste v životě došli tam kam chcete musíte začít už teď. Chtěl bych vám jenom na úvod povědět o čem přemýšlím v životě já. Kam bych chtěl dojít. Když jsem uvěřil stal se mým životem Ježíš a pak jsem mu začal sloužit a stal se kazatelem. Ale kam bych chtěl v životě dojít. Co bych chtěl v životě dokázat. Chtěl bych, aby Ježíše mohlo poznat co nejvíce lidí. Chtěl bych vidět jinou církev, církev, které záleží na lidech tam venku. Ale to nestačí, nestačí to vědět, ale jak se tam dostat, co dělat. Přemýšlel jsem o tom jak toho co nejlíp dosáhnout. Samozřejmě musím jít za novými lidmi, hledat je. Vím, že musím vést ostatní lidi k tomu, aby se o to snažili. Není to něco co bych si vymyslel, ale něco co chce Bůh dosáhnout ve světě.

Podobně musíme přemýšlet o tom jak chceme, aby náš život vypadal. Jak by měla vypadat moje rodina? Co pro to můžu udělat teď? Znamená to, že budu přemýšlet o tom, koho hledám, o tom co můžu změnit u sebe. Jakou práci bych chtěl dělat? Co pro to musím udělat? Potřebuju vysokou? Musím se teda učit, být dobrý? Jak bych chtěl, aby si mě pamatovali přátelé? Mění se můj život podle toho? Atd…

1. Identita - Kdo jsem?

Základní otázkou na kterou se každý člověk ptá je kdo jsem. Většina lidí dneska odpovídá na otázku kdo jsem podle různých věcí. Naprosto podstatnou věcí, která dnes určuje jak se na sebe lidé, je to jak vypadají. Stačí si vzít jakýkoliv časopis, zapnout televizi, pustit internet a hned víte jak byste měli vypadat a najednou ono to nějak nefunguje. Jen málokdo z nás se podobá holkám na billboardech, v reklamách. Jinou podstatnou věcí je, kolik má kdo peněz. Lidé, kteří mají hodně peněz jsou jakoby lepší, důležitější. Všichni bychom je chtěli mít. Když je máme jsme důležití, když je nemáme nejsme. Chtěli bychom být důležití, mít vliv, chceme aby nás lidé brali.

Na druhou stranu lidé trpí depresemi nejistotou, právě protože tyhle věci nemám, protože na nich stavíme to kdo jsme. Lidé jsou nešťastní protože nejsou dostatečně hubení, nemají dost peněz, Nevíme kdo jsme, protože nemáme.

Náš pohled na to kdo jsme musí být úplně jiný. Je to těžké to přijmout, ale je to úplně jinak. Nejsme souhrn našich peněz, nejsme to, kolik vážíme, nejsme to jaké máme vlasy.

Jan 1:12  Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi.

Když člověk uvěří, něco zásadního se v něm mění. Když člověk uvěří v Boha, stává se jeho dítětem. Není to něco úžasného? Člověk, který věří v Boha má něco naprosto úžasného, Bůh ho nazývá dítětem. Jsme Boží děti nic, víc, nic míň. Bůh se na nás dívá jako se dívá otec na své děti. Málokterý otec by se na své dítě kdy díval tak, že by se mu nelíbilo, někdy je to až směšné, všichni kolem vidí chyby, ale rodiče ne.

1 Petrův 1:3  Veleben buď Bůh a Otec Pána našeho Ježíše Krista, neboť nám ze svého velikého milosrdenství dal vzkříšením Ježíše Krista nově se narodit k živé naději. 4  Dědictví nehynoucí, neposkvrněné a nevadnoucí je připraveno pro vás v nebesích 5  a Boží moc vás skrze víru střeží ke spasení, které bude odhaleno v posledním čase.

A dokonce jde Bůh tak daleko, že nám dává i dědictví. Nezáleží na tom, kolik toho člověk má tady na zemi. Bůh pro nás připravil něco nepředstavitelného. Kousek toho člověk zažívá už tady na zemi. Třeba v tom, že s ním můžeme žít, že se o nás stará, že mu na nás záleží.

Nemusíme žít v depresích, nejistotě. Nakonec když se nad tím zamyslíte máme ještě mnohem víc, než lidé kteří v Boha nevěří. Nemusíme se snažit lidem ve všem vyrovnat, nemusíme být jako všichni ostatní, máme mnohem víc.

To je první věc, kterou bych chtěl zdůraznit, kam můžeme v životě dojít. Můžu vědět kdo jsem, můžu žít pro Boha a nesnažit se žít pro nic jiného. Můžu poznávat Boha, nic mi v tom nemusí bránit, žádná vina a nedokonalost, všechno jsme to dostali zadarmo.

Můžu vědět kdo jsem, ne na chvíli, podle toho jestli právě vypadám tak jak se očekává, jestli mám dost peněz, všechny věci, které lidé čekají, že budu mít. Můžu znát Boha a mít s ním věčný vztah. Je to něco co trvá věčně ve všech možných situacích, ve škole, v práci, doma, mezi přáteli, ať je to lehké, těžké, dobré nebo špatné.

2. Význam - Záleží na mě?

Druhá naprosto klíčová otázka je jestli na mě záleží. Jestli to co dělám má smysl, jestli to na něco je, jestli to není jenom výstřel do tmy. Jistě to znáte, že sedíte znudění ve škole a říkáte si proč se snažit? Sedíte v práci a říkáte si, proč se snažit, stejně o nic nejde, jde jenom o to vydělat peníze, to je na tom to nejdůležitější, takže udělám jenom to co je nejnutnější.

My ale můžeme dělat věci, které mají smysl a může je dělat každý z nás. Mnoho lidí si myslí, že to je jenom něco pro pár vyvolených, kteří mají odvahu a možnost to dělat. Nechci mluvit o tom, jak všechno prodat a vyrazit do afriky. Mluvím o tom jak žít každý den, tak aby to mělo smysl a záleželo na tom.

Koloským 3:23  Cokoli děláte, dělejte upřímně, jako by to nebylo lidem, ale Pánu,

Je to obrovská věc, že můžeme dělat běžné věci, žít každou situaci tak, že to má smysl. Každá věc může mít smysl. Nemusíme si připadat, že život nestojí za to žít, že je to prostě jenom na nic. Protože když člověk žije v každé situaci pro Boha má smysl.

Jaký je rozdíl jít do školy s tím, že to je něco víc než jenom nutné zlo, ale něco co můžu dělat pro Boha, ne jenom pro sebe. To jak se tam chovám k lidem, jak k tomu přistupuju, co si o tom myslím. Potom, až budete chodit do práce. Jistě peníze jsou důležité, ale to jak práci dělám a pro koho ji dělám je mnohem důležitější. Přináší to radost vědět, že to má smysl.

Pak jsou jistě věci ke kterým nás Bůh volá a mají smysl. Jsou to služba a evangelizace. Obojí vyjadřuje co to znamená žít pro druhé lidi, to k čemu nás Bůh volá, ale co má jediné smysl. Je to pro mnoho lidí nepříjemná představa, nechce se jim do toho, nikdy jste to nezkoušeli, bojíte se. Ale když to člověk zkusí, tak zjistíte, že to je něco co vás naplňuje víc než cokoliv jiného.

Když někomu pomůžete, doma, spolužákům. Když v sobotu ráno vstanete a jdete pomoc Pavle stěhovat, nechce se vám vstávat je sobota, chcete se vyspat a přece jdete, víte, že to bylo ono. Když jdete za někým a pomůžete mu, promluvíte s ním. Nebo dokonce, když někomu jste schopni povědět o svojí víře a svém životě. A nakonec, když dostanete tu velkou vidět změnu v životě člověka když pozná Boha. To je něco co stojí oběť a život pro druhé, ale stojí to za to. Musím totiž přestat myslet jenom na sebe a začít myslet na ostatní lidi, ale je to jediná možnost jak najít v životě naplnění.

Druhá věc kam dojít je, že můžeme vědět, že to co děláme má smysl. Můžeme dělat věci tak, že mají nebo nemají smysl. Stejné věci, ale přece jinak, není vaření jako vaření, práce jako práce, škola jako škola.

3. Jaké je moje místo?

Poslední otázka je jaké je moje místo. Dnes jsou lidé ochotní udělat hrozně moc pro to, aby někam patřili. Možná máte kamarády, kteří se změnili, aby zapadli. Možná i vy jste udělali nějaké změny, abyste zapadli, aby vás lidé brali, abyste byli někdo. Je to všechno o tom, že všichni potřebujeme někam patřit.

Filipským 2:1  Je-li možno povzbudit v Kristu, je-li možno posílit láskou, je-li jaké společenství Ducha, je-li jaký soucit a slitování: 2  dovršte mou radost a buďte stejné mysli, mějte stejnou lásku, buďte jedné duše, jednoho smýšlení, 3  v ničem se nedejte ovládat ctižádostí ani ješitností, nýbrž v pokoře pokládejte jeden druhého za přednějšího než sebe; 4  každý ať má na mysli to, co slouží druhým, ne jen jemu.

Církev, ale může být a má být jiným společenstvím. Místem, kam můžu patřit, aniž bych sobě, nebo ostatním musel cokoliv dokazovat. Jenom se zamyslete nad tím výčtem. Povzbuzení, společenství, soucit, nemyslí jenom na sebe, ale i na ostatní. pokládají ostatní za přednější než sebe, to co slouží druhým.

Všichni potřebujeme někam patřit, všichni potřebujeme přátele, lidi, kterým můžu věřit, za kterými zajít, kterým na mě záleží. Můžeme být takové společenství, na nic si nehrát, nepředstírat. To co hledáme můžeme najít, ale také si musíme uvědomit, že je to na každém z nás jestli tím budeme nebo ne.