- vyučování na Studni 7.12.2007 v Litomyšli

Jak jsem na tom já?

Zdravím vás Studnaři. Jmenuji se Bedřich Smola, jsem kazatel v Hradci Králové. Původně pocházím ze Vsetína z nekřesťanské rodiny. Když mi bylo 15 let, tak jsem jel poprvé na english camp a po něm jsem uvěřil v Ježíše a začal jsem chodit do církve. Po střední škole jsem šel na ETS a pak jsem se oženil  a odstěhoval do Hradce Králové. Tam už jsme čtvrtým rokem.

 

To jsem já, jsem kazatel a teď spolu máme mluvit o kreativním vyučování a teď přichází kazatelova zpověď. Mám často obrovský problém poslouchat kázání a vyučování, ne proto že bych si myslel, že to nepotřebuju, nebo že jsem něco víc, že to mu nejlíp rozumím, ale prostě…..je to nuda. Není to tak vždycky, že bych chodil do sboru, nebo na konference připravený spát, ale když je to nuda, nebo to nechápu, nebo je toho moc. Vím, že to je něco co bych asi neměl říkat, ale na druhou stranu je to pravda. A není to tak, že bych nechtěl poslouchat, ale ono to prostě nějak nejde.

 

Dlouho jsem žil v té představě, že to tak prostě je. Kázání musí být nuda, něco co mě dřív nebo později zabije. Problém byl, že jsem se dostal do té pozice, kdy jsem měl to být já, kdo zabíjí ty ostatní. Potom nastala velká proměna. Letos v lednu jsem jel do USA na návštěvu a při té příležitosti jsem měl možnost navštívit jeden z velkých sborů a poslechnout si tam kázání. A to co jsem tam zažil, naprosto změnilo můj pohled na věc. Na pódium tam naběhl borec v mikině. Mluvil 45 minut a stejně to nebylo dost, bylo to snad poprvé co jsem chtěl, aby kazatel pokračoval. A nebylo to tak, že by se předváděl, řval, nebo pobíhal splašeně po pódiu, ale přesto jsem z něho 45 minut nespustil oči. A k tomu ještě to bylo jedno z nejlepších kázání jaké jsem slyšel. Bylo praktické, jasné, velice konkrétní. A i přes to, že obsah byl vynikající to co jsem si odnesl bylo, že to jde dělat jinak a to změnilo můj život.

 

Když jsem měl možnost o tom později přemýšlet, tak jsem se ptal na otázku, jestli je tohle je něco jenom pro vyvolené a nebo je to přístupné i nám smrtelníkům. A říkám si, že je potřeba začít se učit a těch možností je spousta, pokud člověk chce. A uvědomil jsem si, že asi nikdy nebudu „the best“ ale můžu se aspoň naučit jak nezabít, nenudit a že budu schopný dělat svoji práci.

 

Jedna z hlavních věcí, kterou jsem si tam uvědomil je, to o čem budeme i dnes tady spolu mluvit. Tuto myšlenku jsem slyšel už x-krát, ale dokud jsem to tam nezažil, nějak mi to nedocvaklo. 

 

Bible nebyla napsána proto, aby nás informovala, ale aby změnila náš život

D.L. Moody "The Bible was not written for your information, but for your transformation"

 

Jak jsme na tom?

A možná máte podobné problémy jako já.  A předpokládám, že jste to aspoň jednou zažili a znáte to, sedíte ve sboru, na mládeži, na konferenci, na semináři a ….počítáte žebra u topení, počítáte žárovky na stropě, čtete rok staré smsky.

 

A mohou to být různé důvody, třeba váš vedoucí mládeže je tak hluboký, že se vždycky po 5 minutách utopíte. Vloni jsem tady poprvé mluvil na studni a tak moc jsem si to užíval, že jsem tady něco vykládal 2 hodiny a ani si neuvědomil, že to nikoho už nezajímá.  Možná máte jinou zkušenost. Přijdete do sboru, na mládež a tam někdo povídá a povídá a povídá a povídá a povídá. Samé zajímavé věci a spousta informací. Odcházíte domů a máte hlavu jako balon, ale netušíte, co máte dělat, jaký dopad to má mít do vašeho života. Neříkám to, abych shazoval kolegy, ale protože všechny tyhle věci jsou i pro mě tak přirozené. Možná protože, že jsem v tom vyrostl, že jsem to studoval, že to vždycky bylo jenom o informacích.

 

A teď si představte, že se máte postavit před lidi a mluvit a ne jenom to, že vám na nich záleží, ale ta představa mě drtí. A tak se ptám, má to smysl? Budou si ti lidi připadat stejně jako já?

 

Zítra budete někteří možná poprvé vyučovat, pro některé to možná bude taky naposled. A nevím jak vy, ale když jsem vplouval do této služby a teďka občas taky se ptám na několik otázek. Jednak asi jestli to má smysl? V dnešní době moderních technologií, videa, speciálních efektů….mám mluvit. Má to smysl? Druhá otázka, kterou se často ptám je, co to znamená udělat úspěšné kázání, vyučování, program na mládež?  Co to znamená to udělat dobře? Jak to pak udělat, aby to bylo dobré? Jsou ještě jiné možnosti, než tak jak se to běžně dělá, jak jsme to běžně zažili? Můžeme být všichni jako David Novák? Proto budeme mluvit o kreativním vyučování.

 

 

 

Nejdřív tedy co to je kreativita:

 

kreativita

[-ty-, latina], tvořivost; produktivní styl myšlení, odrážející se v činnosti člověka; specificky lidská aktivita realizovaná v tvůrčím (kreativním) procesu, jehož výsledkem je artefakt (dílo, reálné řešení daného problému) vytvořený kreativním jedincem; jedna ze základních psychických potencialit člověka, rozvíjená z prvotní formy dispozice do aktivní a vůlí ovládané schopnosti tvůrčí produkce.

 

Většinou, když se mluví o kreativitě, nebo tvořivosti, tak se mluví o umělcích, výtvarnících, hudebnících, počítačových graficích, ale rozhodně se nemluví o mě. Já si většinou představím obraz a proto nejsem kreativní . Ale z definice celkem jasně vyplývá, že to je něco co má každý člověk v sobě, psychický potenciál člověka. Stejně to najdete, ale i v Bibli. Bůh je stvořitel, což znamená, že je zároveň kreativní a my jsme jeho obraz a pořád něco z toho v nás je. Co se mi líbí na té definici je, že se tam mluví také o řešení daného problému. O něco inovativního, nového, zajímavého.

Pro většinu z vás je příprava programu problém. Jak ho můžete vyřešit? No buď standardním způsobem  a nebo použijete inovativní a zajímavé řešení. Takže je to na vás.

 

- Diskuse - udělejte skupinky a řekněte si o nejhorším kázání nebo vyučování co jste kdy slyšeli

 

Bible

Základní otázka na kterou musíme hledat odpověď je, proč to vůbec dělám? A to je otázka na kterou musíme hledat odpověď v Bibli. Jedna věc je celkem jasná, máme kázat, vyučovat, mluvit, ale jaký smysl?

 

1 Timoteovi 1:3  Když jsem odcházel do Makedonie, žádal jsem tě, abys dále zůstal v Efezu a nikomu nedovolil učit odchylným naukám 4  a zabývat se bájemi a nekonečnými rodokmeny, které vedou spíše k jalovému hloubání, než k účasti víry na Božím záměru. 5  Cílem našeho vyučování je láska z čistého srdce, z dobrého svědomí a z upřímné víry.

 

To je základní text, na kterém bych vám chtěl ukázat o čem to skutečně musí být. Ale ještě před tím, několik jiných možností. První z nich je, že jsou lidé, kteří prostě vyučují Bibli. To zní velice duchovně. Byl jsem kdysi pozvaný na jednu mládež, kde mluvil tamější vedoucí. Vyučoval už asi 2 rok z knihy Genesis a byl někde u 22 kapitoly. A to jediné co tam za tu dobu, když jsem tam byl zvládl bylo, že horlil proti liberálním teologům, to je jediné co si pamatuju. A pro někoho v pořádku, vždyť učí Bibli Když má člověk tento přístup tak je to prostě tak, že jsou informace, které je potřeba předat. Většinou jsou to lidé s nějakým formálním vzděláním a hodně toho ví. A vy si nakonec připadáte jako někde ve škole.

 

Většinou nezáleží na tom, jestli je to přijatelné, dobré, jestli tomu lidé rozumí. Informace sama o sobě je tak zajímavá a důležitá, že to stačí.

 

Druhá možnost a to už je něco mnohem víc reálnějšího, je že vyučujeme lidi. Tady už to bývá celkem dobré, jde o lidi, o to aby pochopili, ne jenom na ně něco nalít.  Jde o to, aby to posluchači pochopili. Tedy kazateli, vedoucímu mládeže, učiteli jde o to, aby vám to došlo. Používá různé ilustrace, příběhy, je to zajímavé, dá se to i dost dobře poslouchat a většinou odcházíte s tím, že je mi to konečně jasné. Ale to je všechno, podařilo se předat informaci.

 

Ale tak jak už jsme to zmínili

 

Bible nebyla napsána proto, aby nás informovala, ale aby změnila náš život

 

A přesně tuhle věc píše i Pavel Timoteovi. Mluví o tom co je cílem, nebo smyslem vyučování. A tady se to různí. Pro posluchače to může být přežít, pro někoho informovat, pro někoho se ujistit, abyste si něco zapamatovali. Pro Pavla je to ale změna života. Přijdu na mládež, do sboru a musím odejít jiný, nebo musím mít aspoň možnost odejít jiný. Nestačí jenom vědět, co je pravda, ale musíme vědět co mám dělat, jak žít, co změnit, jaké jsou konkrétní kroky, které mám v životě udělat.

 

Cílem vyučování musí být změna života, ne jenom informace, ale změna života. A od toho se musí odvíjet i to, jak budete vyučovat. Nejdřív si musíte ujasnit, co chcete a tomu musí odpovídat i způsob jakým to budete dělat. Jestli jde o to předat Bibli, měli byste udělat něco na způsob přednášky ve škole. Jestli jde o to, aby lidé znali informace, musíte pokrýt určitou látku.

 

Jestli jde o změnu života, musí to vypadat jinak, musí jít o víc než jenom 20 – 40 minutové povídání. Musí jít o víc než jenom o stres, co tam budu zítra povídat

 

Co s tím teda dělat?

A teď co to teda pro nás konkrétně znamená, protože nechceme být jenom posluchači slova, ale chceme podle něho žít, jak říká Jakub

 

První otázka na kterou se možná někteří z vás ptáte  je, kam šel Bůh? Kde v tom všem je Bůh? Je to jenom umění? Je to něco co je možné se naučit tak dobře, že prostě lidi vás budou žrát? Kam šel Duch svatý? Není to nakonec On, který mění člověka? Má smysl se tedy snažit, když Duch svatý nakonec dělá změnu? Nestačí se jenom modlit a ono to půjde?

 

To jsou jistě závažné otázky. Jsou dva extrémy, které vidíte na obrázku, jenom Duch svatý a jenom pedagog. Možná jste zažili obě. Kdysi jsem byl v jednom opět nejmenovaném sboru a tam jsem zažil ultra provedení Ducha svatého. V neděli ráno jsem šel do sboru a po asi hodinovém zpěvu tam přišel pastor.  Byl to takový chlap co už podle zjevu pracoval někde v továrně. Přišel k mikrofonu, otevřel Bibli a začal se modlit a listovat Biblí. Listoval tam a zpátky a pak se zastavil a začal kázat. A taky to podle toho vypadalo. Bylo to vskutku plné Ducha a trvalo to asi hodinu.

 

Pak jsou samozřejmě pedagogové, musíte mít vzdělání, správně to poskládat, vypilovat a musí to být top.

 

 

Musí být rozpor mezi Duchem a pedagogem? Přemýšlel jsem o tom, na které straně jsme v CB a tam odkud jsem já, jsme byli spíš na straně DS. Mluvit by se mělo o tom, co jsem prožil, musíte se modlit a prožít o čem mluvit…atd. Ale celá příprava musí být obojí. Modlitba a dobrá práce. Nemůžete říct, nepotřebujeme to udělat dobře, protože máme Ducha svatého, ale ani nestačí to udělat dobře a říct si, že to nějak půjde.

 

Já když teď připravuju kázání, tak jsem přišel na to, jak to udělat tak, aby lidi neusnuli, aby je to celkem bavilo a byli schopní si něco odnést, ale co jsem si uvědomil možná ještě víc, že se potřebuju modlit, protože to je totiž tak jednoduché to udělat jenom o mě. Snažím se být co nejlepší, jak to jenom jde, záleží na tom změna lidských životů, ale proto vím, že se musím mnohem víc modlit, aby to nebyla jenom show. A potřebujeme obojí. Potřebujeme se modlit, ale potřebujeme se také učit jak to dělat.

 

Druhá důležitá věc, souvisí se základním problémem spousty kázání a vyučování a to že říkají příliš mnoho. Většinou je to úvod 3 – 10 bodů a závěr. Problém je, že když se dostaneš ke 3 bodu, už si nikdo nepamatuje, co je první. Většinou se řekne spousta věcí, spousta informací, ale už ne tolik co mají lidé dělat, jak žít, jak změnit život. Takže důležité je vědět, že méně je více. Bohatě stačí říct jednu věc. Stačí jedna věc, která ten týden může měnit život lidí….ne informace, ale to co změní život. Pro některé z vás je to nepředstavitelná myšlenka, ale pokud přemýšlíte o jedné věci, jednom tématu, jedné myšlence ne jenom jako o informaci, ale také o tom, co s ní mají konkrétně dělat lidi, které učíte, najednou je možností nepřeberné množství.

 

Kolikrát jste třeba slyšeli někoho mluvit o chození a ten člověk stihl za půl hodiny povědět, jak si vybrat toho správného/tu správnou, jak s ním chodit, jak s ním nespat a jak připravit svatbu. Všechno se to zvládne, ale přitom to co si odnášíte je asi tohle. Vyberte si toho správného podle Boží vůle – musíte se modlit. Když s ním chodíte tak hlavně v klidu, se poznávejte. Před svatbou s ním nespěte a až se budete chtít vzít běžte za kazatelem.

 

A přitom by se o tom dalo povídat třeba 4x. Musíte vybrat jednu myšlenku a tu potom předat takovým způsobem, aby si ji zapamatovali, ale hlavně věděli, co mají dělat a proč to mají dělat. Jana vám zítra poví jak to dělat.

 

Třetí podstatná věc je, že nemusíte mluvit jenom jednou, ale můžete víckrát. To je další velice důležitá myšlenka. Dělejte seriály. Povím vám jak to děláme letos u nás. Rozdělili jsme celý rok po měsících a vždycky vybíráme jedno téma na celý měsíc. Tady je několik příkladů, toho co jsme zatím udělali a vidíte, že to je různé, jsou různé možnosti. Má to několik nesporných výhod. Strávíte více času u jednoho tématu, lidé mají možnost o tom přemýšlet déle. Můžete se déle soustředit na jednu myšlenku, ne jenom jednou za týden. Druhá věc, je že máte víc času na přípravu, když se měsíc zabýváte jedním tématem, je to najednou úplně o něčem jiném, můžete se do toho pořádně ponořit.

 

Jak to prakticky udělat. Vyberete si jedno téma pro seriál /může být měsíc, 2 měsíce…jakkoliv chcete/ Tak jak jsme o tom mluvili my.  Nebo vyberete třeba chození, modlitba, nebo biblická kniha. A zase je dobré, aby celý ten seriál měl jednu myšlenku, kterou chcete říct. Když jsme mluvili o tom, kam jdeme, tak hlavní myšlenka byla vzatá z knížek Ricka Warrena o tom, jaký je smysl křesťanského života, když jsme mluvili o tom, že nebe mlčí, tak hlavní myšlenka byla, že jsou objektivní důvody, proč nebe mlčí…jako je třeba hřích a pak jsou důvody, kterým nerozumíme. Tuto myšlenku pak rozvedete v těch jednotlivých setkáních.  

 

Čtvrtá praktická věc je, že to nemusí u tohoto končit, ale může to jít dál. Většinou totiž přemýšlíme o vyučování jenom ve vztahu k setkání mládeže, popřípadě k nedělnímu kázání. Je to jakási jednorázová událost. Máte v materiálech příklad, už to není jenom o jednom výstřelu do tmy, ale třeba celém měsíci.

 

vidíme, že to může být širší v čase

Listopad - Vztahy
jak vybrat	jak chodit	jak nespát	jak se oženit	svědectví

Je to delší doba to je určitě dobře, víc času na přemýšlení. Ale to není všechno naše možnosti jsou ale ještě mnohem širší. Můžete použít skupinky, osobní setkání, udělat seminář, pozvat si hosty, někoho na svědectví. Tyhle možnosti musíte využívat. Vyučování musíte chápat ne jenom jako výstřel do tmy, ale jako něco co se děje po určitý čas, ale také na různých úrovních.

První rovina na které mluvíte je mládež. Tam máte všechny na hromadě. Musíte být jistě velice konkrétní, ale pořád to není dost, pořád hodně obecné. Další možnost jsou ale skupinky. Tam už se dá jít hodně hluboko a může to být osobní. Třetí a nejosobnější úroveň je osobní. Vidíte lidi, kteří mají problém, můžete se s nimi setkat a mluvit o jejich problémech. Pak ještě můžete udělat seminář….třeba o sexu. A také můžete využít setkání teamu a mluvit o tom s vedoucími skupinek o tom jak to vyučovat. Najednou máte mnohem víc možností než jenom 20 minut za týden.

 

Poslední praktická věc se týká přípravy. Když se na to podíváte, vypadá to jako víc práce. Ale to není pravda. Jednak máte více času na přípravu. Stejně se musí připravit něco na každý týden a pak už je jedno jestli to je každý týden něco jiného nebo to na sebe navazuje. A pokud to zkusíte, tak zjistíte, že tohle je mnohem jednodušší.

 

Navíc, když připravuju mládež tak zároveň připravím i skupinky. Což jsou většinou osobní otázky na tělo, které se vracejí k tomu, o čem jsme v sobotu mluvili na mládeži. Připravím materiály a pošlu je všem emailem spolu s programem, pro ty kteří tam nebyli.

Pro vás je to příležitost jak více prozkoumat nějaké téma, lépe ho pochopíte a zároveň když už jste v tom, vyprodukujete co nejvíc produktů, kolik můžete, abyste pomohli lidem pochopit.

 

Vím, že mnozí z vás vůbec nejste vedoucí, ale jste v teamu, máte nějakou možnost ovlivnit to co se u vás děje. To co můžete udělat jako team je, že si určíte téma na měsíc, rozdělíte ho na jednotlivé týdny a stanovíte ke každému hlavní myšlenku. Potom si to rozdělíte a každý si připraví jedno. Bude to všechno do sebe zapadat, ale bude to mít váš osobitý nádech.

 

Možná se ptáte proč to dělat tak složitě? Je potřeba o těchto věcech přemýšlet, právě proto, že nejde o informace, ale o změnu života. Na tom, jak mluvíte na mládeži závisí to, jak budou vypadat životy vašich mládežníků. Proto má smysl o tom přemýšlet, možná si to udělat v něčem složitější. Ale jde o to, aby lidé měli příležitost změnit život.

 

Zkuste si teď na závěr představit, jak by to mohlo vypadat ve vaší mládeži, kdybyste takhle začali přemýšlet. Mohli byste konkrétně vidět, jak lidé mění svoje přemýšlení a svoje životy. Jak lidem najednou dochází to, o čem mluvíte. Budete vědět, že lidé vědí co mají v životě dělat, ne že jenom mluvíte pro 20 lidí na mládeži, ale máte možnost pokračovat konkrétně na skupince a zjistit jak jim to došlo a pak když mluvíte konkrétně s lidmi, tak je to úplně jasné. A je to mnohem víc než jenom skvělé kázání  bratře, skvělý program dneska. Budete mít možnost, místo toho, abyste mluvili 20 minut na mládeži, mluvit několik hodin o jednom tématu…prostřednictví více setkání, skupinek a osobních rozhovorů. Jenom si to spočítejte. Nebudete muset každý týden složitě přemýšlet o čem budete mluvit, ale budete mít plán. Budete mít také možnost si lépe připravit svoje vyučování, což změní i váš život.