Mecenášové? - kázání Hradec Králové 25.11.2007

Úvod

Dobré ráno přátele, dnes budeme naposledy spolu mluvit o penězích.  Jestli peníze v církvi jsou pořád ještě něčím, o čem se moc nemluví, tak dneska to bude ještě horší. Budeme totiž mluvit o církvi a penězích. Jistě nemusím zmiňovat to, že je to pravdu něco velice problematického, stačí se podívat do médií. Chtěl sem vám přečíst několik ukázek z nedávné internetové diskuse, ale asi by to nebylo vhodné.

 

Přemýšlím o tom, proč se o penězích a církvi tak málo mluví. Navíc je to něco, co každý i kazatel musí řešit. Je to velkým pokušením pro každého člověk i pro mě, vyškrtnou církev z mojí výplatní pásky. Vezměte si to, pracuji tam, dávám obrovské množství svého času, energie, všeho co mám tak proč ještě peníze? Není nějaká jiná možnost jak to vyřešit? Je to něco co člověk řeší celý život. Pokaždé když přijde výplata, tak si říkám, co bych si za ty peníze mohl pořídit, kam bychom mohli jet na dovolenou, mohl bych si koupit nové boty, zajeli bychom na hory.

 

Na úvod jsem chtěl poděkovat všem, kteří kdy cokoliv dali našemu sboru a chtěl bych spolu s vámi o tom přemýšlet. Dnešní kázání jsem nazval Mecenášové? Protože si tak člověk ve vztahu k církvi může připadat. Církev potřebuje moje peníze, proto je musím dát. Někdy cítím určitý tlak, že když nějaké peníze dám, věci se mohou pohnout dopředu. Člověk si může připadat jako takový mecenáš, nebo sponzor nějaké instituce, nebo dobré prospěšné činnosti. Jsem tady já a někde mimo mě instituce, kterou podporuji. Popřípadě se k tomu přidá ještě jako člen organizace, která po něm vyžaduje členské příspěvky.

 

Jestli jste si tak někdy připadali, mám pro vás dobrou zprávu. Církev nepotřebuje vaše peníze, nepotřebuje moje peníze, ale já potřebuju peníze dávat. Většinou je to před nás postaveno jako požadavek. Ale ve skutečnosti je to jinak, já chci, potřebuji dávat, protože žiju s Bohem. Je to vyjádřením mého života. A věřím, že se podobné problémy řešíte i vy a možná každý trochu jiným způsobem.

 

Jak se nás to týká?

Tím se ovšem otevírá mnoho možností. Jsou tu dnes určitě nějací studenti. Jak se to týká studentů? Týká se to také studentů? Lidí co nemají příjem? Co kdybych chtěl dávat, ale mám nevěřící rodiče, tito rodiče mi dávají nějaké peníze a já je dávám církvi, co kdyby s tím oni nesouhlasili, nezneužívám jejich peníze? Stejnou otázku jsem řešil i já když jsem byl ve škole.

Možná trochu jiný problém mají lidé, kteří už začali pracovat, mají svoje peníze a teď musí řešit tento problém. Problém je, že peněz je málo. Navíc jsem člověk, který je celkem aktivní v církvi, dělám besídku, pomáhám v mládeži, vedu skupinku, dělám alfa kurzy, nešlo by to nějak vykompenzovat? Nebo prostě jste v situaci, kdy rozpočet je opravdu napjatý a nevím jak vyjdu. 

 

Zase jiné problém mají rodiny, které už jsou tak nějak za vodou, už neřeší takové ty aktuální problémy. Ale člověk už má trošku nadhled nad životem a ví jak to chodí. Vydělal nějaké peníze a přichází myšlenka, má to smysl? Má smysl dávat peníze církvi? Pomůže to k něčemu? Nešly by ty peníze použít na něco lepšího? Jistě jsme členové církve to s sebou nese určité závazky, ale jak moc? Kolik bychom měli dát?

 

A ještě úplně jiná situace může být pro lidi, kteří už jsou v důchodu. Je za nimi často úžasný život. Celý život byli součástí církve, podíleli se na tom, co se tam dělo. Už jsem toho udělal dost, ti mladí by měli převzít odpovědnost. A tak musím se ještě podílet?

 

A pak jsou jistě některé obecné otázky, které se asi ptáme všichni, kolik bych měl dávat? Kam, nebo komu? Je to nutné? Problém, který za tím stojí je, že je to pro nás obrovská zátěž. Staví se to před nás jako nutnost. Často s nátlakem a určitým pocitem viny. Někdy se z dávání darů stává placení členských příspěvků, které nejsou dobrovolné, ale předepsané. Člověk si platí členství v církvi. Ale ještě jednou bych chtěl zopakovat to co je hlavní myšlenkou dnešního kázání. Musíme začít přemýšlet úplně jinak. Církev nepotřebuje moje peníze, já potřebuju peníze dávat. Pokud nám tohle nedojde, bude to pořád obrovská zátěž.

 

Bible

Chtěl bych vám dneska ukázat, na to jak Bible mluví o dávání. Nebude to lehké, ale je potřeba o tom mluvit. Minule jsem vám povídal 3 příběhy z mnoha o tom, jak když došlo v Bibli k duchovnímu oživení, přirozeně s tím byly spojeny také peníze. Byly to jenom tři příklady, ale je jich mnohem víc. Když se zamyslíte nad těmi příběhy, tak je jasné, že dávání vychází z duchovního života. Bylo to něco přirozeného, co se prostě vždycky dělo. To bych chtěl ještě jednou zdůraznit. Já potřebuju dávat, jestli říkám, že duchovně žiju. Mělo by to být tak přirozené, že bychom o tom, ani nemuseli mluvit.

 

Vybral jsem známý text s Malachiáše o tom, co to znamená, když toto nechápeme.

 

Malachiáš 3:6  "Já Hospodin jsem se nezměnil, ani vy jste nepřestali být syny Jákobovými. 7  Už za dnů svých otců jste se odchýlili od mých nařízení a nedbali jste na ně. Navraťte se ke mně a já se navrátím k vám, praví Hospodin zástupů.

 

Dobrá zpráva na úvod. Lidé, kterých se toto týká jsou lidé, kteří znají Boha, žijí s Bohem, ne pro ostatní.  Malachiáš začíná s tím, že je určitý problém. Lidé přestali žít s Bohem. Za chvíli bude jasné, že se to týká peněz, ale zatím Malachiáš vysvětluje už dopředu jedno základní pravidlo. Jak to v životě s Bohem funguje. Navraťte se ke mně a já se navrátím k vám. Udělejte první krok a já udělám druhý. A to je na tom to těžké, musíme udělat krok víry, rozhodnout se jestli bude Bohu věřit a nebo ne.  A teď se dostáváme k jádru problému

 

Ptáte se: »Jak se máme vrátit?« 8  Smí člověk okrádat Boha? Vy mě okrádáte. Ptáte se: »Jak tě okrádáme?« Na desátcích a na obětech pozdvihování.

 

Co se stalo je, že lidé přestali dávat. Nevím jestli úplně, nebo jak to bylo. A dostali se do takové situace, kdy jim to už ani nepřišlo divné. A možná je to také něco pro někoho z vás. Je to skutečně problém nebo ne? Když se podíváme zpátky na to o čem jsme mluvili poprvé. Tak jsme mluvili o tom, že všechno co máme patří Bohu, že on to všechno stvořil  a nám to potom svěřil. Řekl nám jak se o to máme starat. A jeden z těch jeho nejjasnějších požadavků bylo, že z toho co dostanu, 10% bych měl vrátit zpátky. Proto ani neříkám dát, ale vrátit, protože to nakonec není naše. A viděli jsme, že když se lidé skutečně setkali s Bohem, tak to bylo naprosto jasné. To co ovšem dodává Malachiáš, že pokud tohle člověk nedělá, tak okrádá Boha, bere z toho co není jeho, nakládá s cizím majetkem jinak, než si majitel přeje. A to je jistě problém.

 

9  Jste stiženi kletbou proto, že mě okrádáte, celý ten pronárod!10  Přinášejte do mých skladů úplné desátky. Až bude ta potrava v mém domě, pak to se mnou zkuste, praví Hospodin zástupů: Neotevřu vám snad nebeské průduchy a nevyleji na vás požehnání? A bude po nedostatku. 11  Kvůli vám se obořím na škůdce, aby vám nekazil plodiny země, abyste na poli neměli neplodnou vinnou révu, praví Hospodin zástupů. 12  Všechny národy vám budou blahořečit a stanete se vytouženou zemí, praví Hospodin zástupů."

 

Některé problém mohou být způsobené tím, že jsme zapomněli na to, jak Bůh chce, abychom zacházeli se svými penězi. V době ve které píše Malachiáš to bylo celkem jednoduché. Prostě nebylo obilí. Dnes je to trochu složitější, ale člověk se rozhodně připravuje o Boží požehnání. Rozhodně nemluvím o tom, co jste možná někdy slyšeli, dej, dostaneš. Boží požehnání má různé formy.

Bůh vidí problém a teď nabízí i řešení. A jsme znovu u toho, co nechceme tak úplně slyšet. Udělejte krok víry, dejte mi to co mi patří a pak to se mnou zkuste. Jsme ochotní to zkusit? Věříme Bohu natolik, že uděláme první krok? Věříme Bohu, že nás zachránil před smrtí, ale jsme ochotní mu věřit, že se o nás postará dnes?

 

Proto církev nepotřebuje, vaše peníze, ale vy potřebujete dávat. Není to tak, že církev vybírá peníze, protože jsme si z toho udělali živnost. Člověk dává, protože je to jeho odpovědnost před Bohem. To byl jenom jeden text z mnoha, ale u toho to nemůže zůstat. Teď se chci zamyslet nad tím, co to prakticky znamená pro každého z nás.

 

Co s tím máme dělat

První věc je, že potřebujeme změnit myšlení. Dávání je něco, co vychází z nás, vychází z toho, že známe Boha. Důvod proč řešíme církev a peníze je více než praktický. Od začátku, kdykoliv se lidé setkali s Bohem, jejich peníze vždycky následovaly – lidé prostě dávali. Když čtete o vzniku církve, tak dokonce lidé dávali úplně všechno.

 

Druhá velice praktická věc je, kolik. Možná to bude pro vás znít radikálně, ale řeknu 10%. Spoustu lidí to naštve a začnou se hádat, to je Starý zákon, to už neplatí. Ale máte nějaký lepší nápad? Lepší nápad je většinou, kolik budu chtít, jak se mi to bude hodit. Nevidím důvod proč mluvit o něčem jiném. Ale je pravda, že jsme v Novém zákoně,  10% je dobrý začátek. Co nám může bránit, abychom byli štědří, když Bůh byl tak štědrý k nám?

  

2 Korintským 8: 9  Znáte přece štědrost našeho Pána Ježíše Krista: byl bohatý, ale pro vás se stal chudým, abyste vy jeho chudobou zbohatli.

 

Máme být štědří tak, jako Bůh byl štědrý k nám

 

Třetí praktická věc je, jak dávat. Problém, do kterého se můžeme dostat je, že bychom chtěli něco dát, ale nějak to odsouváme  a nakonec nezbylo. Pavel přesně tohle řešil se sborem v Korintu

 

1 Korintským 16:2  V první den týdne nechť každý z vás dá stranou, co může postrádat, aby sbírka nezačala teprve tehdy, až k vám přijdu.

 

Každý z nás se může a má rozhodnout dopředu. Jinak totiž nezbude. Pokud se totiž nerozhodnete dopředu, budete dávat z toho co zbude a nebo vůbec, protože nezbude. Ale je to přístup, který chci mít k Bohu? Dám ti co zbude?

 

Další praktická věc je, kam, nebo komu dávat. Je to celkem složitá otázka. Ve SZ i v NZ to bylo celkem jasné, ve SZ do chrámu a v NZ do církve. Dneska je těch možností, ale mnohem víc. Chci vám povědět o svých důvodech, proč dávám peníze právě církvi, našemu sboru. Je to proto, že věřím v církve. Věřím, že to je jediná instituce, kterou Ježíš založil, že církev je nadějí světa. Problém je, že církev nebyla často schopna reagovat na potřeby, které lidé viděli a tak vznikly různé organizace, které se soustředí na konkrétní úkoly. To ale pořád nic nemění na tom, co vidím v Bibli – církev je tělo Kristovo a já ho chci podporovat a věřit v něj. Druhý důvod je ten, že jsem vedoucí a jak můžu čekat, že by dávali ostatní, když nebudu dávat já. A to je výzva pro všechny starší, vedoucí besídek, dorostu, mládeže, skupinek a všeho. Musíme být příkladem toho, že věříme ve svůj sbor.

 

 Teď se dostáváme k několika konkrétním skupinám. První o kom jsme dnes mluvili byli studenti a o jejich problému. Pokud jsme ochotní změnit svůj pohled na dávání jako na něco co potřebuju já a ne církev, není důvod proč by se to nemělo týkat úplně všech….i studentů. A tam možná úplně nejvíc, církev nepotřebuje jejich peníze, ale oni potřebují dávat. Je to něco co bychom měli učit i naše děti.  Dávání je výrazem našeho vztahu k Bohu a nezáleží na tom, kolik mám, nebo nemám, ale jestli jsem ochotný poslouchat.

 

Věřím, že dávání je vždycky záležitostí víry. Věřím, že se o mě Bůh postará? Není totiž pravda, že když má člověk málo je to složitější dávat, než když má hodně.

 

Jsou lidé, kteří mají skutečně málo. Problém, ale je, že žijeme všichni sami pro sebe. Nedáváme, protože nemáme. Nebo jinak nemáme a nejjednodušší způsob jak ušetřit je nedávat. Problém ale je, že si lidé nenechají pomoc, nehledají pomoc. Může to být finanční pomoc, ale také třeba rada. Překvapivě se ukazuje, že spousta dospělých lidí neumí nakládat s penězi. Prostě neví, zbytečně utrácejí, žijí nad poměry, žijí na dluh. Takoví lidé potřebují naučit jak nakládat s penězi.  

 

Jiná otázka je jestli to má smysl? Věřím, že má a to z jednoho důvodu. Není to něco, co bychom si my jako lidé vymysleli, není to živnost a proto potřebujeme z něčeho žít. Je to Bůh, který má svůj plán, který všechno řídí a který řídí co se tady děje. Proto to má smysl dát.

 

Chtěl bych nás všechny vyzvat k tomu, co vyzýval Bůh i Izraelce, přineste a zkuste. Příští měsíc, zkusme všichni přinést 10% z toho co nám Bůh dal a zkusme to s Bohem, věřme mu tím velice konkrétním praktickým způsobem.

 

Co to může změnit

Zkuste si představit, kdybychom takto žili, kdyby dávání bylo neodmyslitelnou součástí našeho života. Představte si, že se nebudete muset dívat trapně do země, kdykoliv se bude ve sboru mluvit o penězích. Nebudete cítit vinu, nebudete si připadat, že vám něco chybí. Budete moci zažívat velice prakticky, že věřím Bohu, že Bůh je skutečný a že se o mě stará. Můžete očekávat Boží požehnání. Nevím jaké, nevím co má pro vás Bůh připravené, ale s dáváním jde požehnání.

 

10  Přinášejte do mých skladů úplné desátky. Až bude ta potrava v mém domě, pak to se mnou zkuste, praví Hospodin zástupů: Neotevřu vám snad nebeské průduchy a nevyleji na vás požehnání?

 

Budete se úplně jinak zajímat o to co se v církvi děje. Protože tak jak říkal Ježíš, kde bude váš poklad tam bude i vaše srdce. Církev bude vaše investice, sbor bude něco na čem vám bude záležet mnohem víc než teď.

 

Představte si nás jako sbor, jak by se potom rozšířily naše možnosti. Představte si, že bychom tady jak jsme průměrně vydělávali 10 000 Kč měsíčně. Každý z nás by dal aspoň těch 10%, tak bychom se dostali za rok na 1560 000 Kč, to je o třetinu víc než teď. Co všechno bychom mohli s těmi penězi dělat? Kolika lidem bychom mohli pomoci. Mohli bychom zaměstnat člověka a misii, nebo diakonii a ještě by zbylo a museli bychom přemýšlet dál.  

 

Církev nepotřebuje vaše peníze, ale vy potřebujete dávat. Zkusme to příští měsíc všichni s Bohem a vraťme mu těch 10% a počkejme co udělá.